Odebírání dětí za účelem byznysu je zločin

Severské státy byly vždy napřed v tom, čemu dnes říkáme politická korektnost. A tak ostošest nabírali imigranty a štědře je živily ze svého sociálního systému. Ti se jim za to odvděčili terorizováním tamní překvapené společnosti.

Já jsem naštěstí vyrůstal v době, kdy rodina byla táta, máma, děti. V době, kdy rodiče ani ve snu nenapadlo, dávaje svému zlobivému potomčeti pár téměř symbolických na zadek, že se vystavují nebezpečí, kdy je někdo udá a dítě mu bude odebráno. V té době děti měly úctu před učitelkou a učitelem, protože věděly, že se dospělí musí poslouchat. V té době učitelé učili a nemuseli se bát, že je děti ve škole napadnou.

        Vlivem rozvoje všelijakých v uvozovkách „lidskoprávních organizací“, které mají většinou jeden cíl, aby ze státního rozpočtu živily své zaměstnance, se ovšem tento přirozený běh věcí natolik pokřivil, že se mnohý z mladých lidí bojí vlastní potomky vůbec mít.  Staré rodičovské úsloví, že někdy jedno dobře mířené přes zadek, vydá za sto napomenutí, je pro současné rodiče natolik nebezpečné, že je vystavuje odebrání dětí. Výsledkem je potom enormní nárůst konzumace drog mladistvými a naprosté nerespektování jakýchkoliv norem společenského soužití mezi generacemi.

       A do toho všeho se staly děti výnosným artiklem, které je třeba dodávat do manželských párů, které z biologických důvodů děti mít nemohou.  A tak se odebírají z klasických rodin, které ještě fungují na vzorci muž, žena a děti.

Byl jsem pozván jednou z organizací, bojujících proti odebírání dětí nejenom v Norsku na demonstraci, která se konala před velvyslanectvím Norska ve 14 hod, po velké mediálně prezentované demonstraci tamtéž. Toto je můj příspěvek proti zrůdné praxi norské sociální služby Barnevern.  I když ho pořádala jiná organizace než ta, která byla prezentována v médiích, jde o jedno a totéž. Odebírání dětí funkčním rodinám je zrůdné.

        Severské státy jdou napřed  na cestě sociálního inženýrství. Děti jsou tam natolik nedotknutelné, že se dnes bojíme jejich nájezdů v rámci školních výletů do Prahy, kde máme levný alkohol. Ničí úmyslně a barbarsky hotelová zařízení a je jim radno se vyhýbat v prostředcích hromadné dopravy.

      Nedotknutelnost dětí v Norsku hlídá Barnevern, který se stal synonymem pro odebírání dětí z klasických rodin. Známý je případ, kdy dítě bylo odebráno jenom z důvodu, že je matka neslyšící. Z naprosto iracionálního důvodu, že by nemělo s matkou oční kontakt. Jak nemůže mít neslyšící matka oční kontakt, to nechápu.

Známý je též boj české matky, které byly děti odebrány a ještě navíc sourozenecky odtrženy od sebe, aby na svou matku a svůj rodný jazyk pohodlněji zapomněly.

     Norská sociální služba Barnevern, s cílem dosáhnout efektivity své zrůdné praxe, podle aktuálního soudního verdiktu zatajovala a falšovala výpovědi, aby nemusela vrátit syna mladé mamince. Sociálka odebrala Norce dvě děti v roce 2012. O rok později byla její žádost o navrácení potomků odmítnuta, přestože soud uznal, že děti byly odebrány neoprávněně. Barnevern totiž tvrdil, že starší ze dvou dětí řeklo, že s matkou nechce žít. Jenže se ukázalo, že Barnevern lhal. Ve skutečnosti to bylo tak, že chlapec nikdy nepřestal chtít k matce zpátky. Tento týden soud rozhodl, že se chlapec má vrátit domů. A teď je ta největší zrůdnost. Přesto, že se ukázalo, že obě děti byly matce odebrány neoprávněně, mladší dítě, kterému bylo v době odebrání jen několik měsíců, zůstane u pěstounů, protože si nemohlo k biologické matce vytvořit v tak raném věku silné pouto.

       A co matka? Ta si snad nevytvořila vztah k dítěti, které porodila? A co rodiče? Ti si snad nevytvořili vztah k vlastnímu dítěti? Považuje se snad matka jen jako fabrika na děti a klasická rodina jako ideálního producent dětí do moderních, politickou korektností vytvořených rodin, které z biologického důvodu děti mít nemohou?

     Takže je možné bez následku ukrást dítě fungující rodině a potom tvrdit, že se nemůže vrátit k rodičům, protože si už zvyklo na pěstouny, či novou rodinu, či dokonce novou netradiční rodinu? Mimochodem jeden manželský pár soudně uspěl a dítě bylo vráceno od pěstounské rodiny kterou tvořily dvě ženy, svým pravým, biologickým rodičům.

    Chci upozornit na to, že v ČR jsou připraveny zákony, které mohou také nastartovat zrůdnou praxi odebírání dětí biologickým rodičům či matkám samoživitelkám.

    Obávám se, že právě tak, jako se našla provokatérka zjišťující, zda se dodržují „lidská práva“ při pronajímání bytů, tak se jistě brzy najde nějaká organizace, která bude vyhledávat děti, které by bylo možné odebírat funkčním rodinám či matkám samoživitelkám u nás. Vždyť s pokrokem v rodinném právu nastává i poptávka po dětech. Slyšel jsem, že  to prý bude výhodný byznys. A to je skutečně zrůdné. Evropo kam se řítíš?