Setkal jsem se se živnostníkem, který si poctivě platí sociální a zdravotní pojištění od prvopočátku nové doby a přesto mu vypočítali důchod 5200,- Kč. Jak je to možné?
Nenašlo se totiž z doby před převratem 10 let zaměstnání u podniku, který už neexistuje a i když onomu člověku dosvědčili lidé, kteří s ním v tom podniku pracovali, že tam skutečně pracoval, tak problém je v tom, že se nedochovaly doklady o mzdách. Takže tento velmi tvrdě pracující člověk za 10 let někdy před převratem vydělal 0.
Když jsem se na to ptal jedné odbornice na důchody, tak mi řekla, že takových příkladů je víc, a to ještě jsme v době, kdy relativně z doby před Listopadem měly podniky tyto věci v pořádku. S hrůzou však hledí do doby, až budou chodit do důchodu ročníky, které těžiště své pracovní činnosti měli po roce 1990, kdy firmy vznikaly a zanikaly jako na běžícím pásu a nikdo si nedělal hlavu s pečlivou evidencí.
Jeden velmi významný člověk mě přivedl na tuto následující myšlenku: Navrhujeme, aby u lidí, u nichž není možno dohledat některá léta, kdy za ně jejich zaměstnavatel platil či neplatil sociální pojištění, či podnik, ve kterém pracovali zkrachoval a nedochovaly se záležitosti spojené s placením sociálního a zdravotního pojištění, měli nárok na tzv minimální důchod. Samozřejmě jenom takoví lidé, kteří mají prokazatelně kladný vztah práci, práce se nikdy neštítili a nedá se u nich předvídat, že by lživě vypovídali o své zaměstnanecké minulosti.
Takový minimální důchod by byl o něco nižší než je minimální mzda. Já vím, že to vyvolá zase obrovské polemiky u těch diskutérů, co se na mé články vždy slétnout jako hejno komárů.
Ovšem, kdyby se vám tato situace stala a nebyla žádná možnost, jak z toho ven, tak byste asi tento návrh přijali. Mysleme vždy na jiné a ne jen na sebe. Někdy se člověk dostane do nezáviděníhodné situace zcela nezaviněně a je natolik hrdý, že nechce žádné almužny, jenom své právo.
Jezdím pod celé republice a bavím se s lidmi. Lidí s pozitivním přístupem k životu je v naší zemi opravdu hodně. Včera ráno (čtvrtek) jsem byl v Místku. Tam je vidět symbióza nového se starým. Staré náměstí s podloubím a za ním vykukují paneláky.
A když na náměstí hraje starý harmonikář Hospůdko známá, tak to dokonce připomíná starou a tehdy ještě bezpečnou Paříž. Tam by si člověk ovšem s klidem svou ranní kávu a originální punčovou roládu s takovou chutí a bezstarostností dnes asi sotva dal, nehledě na to, že Francouzi tak dobré zákusky jako my ani zdaleka nedovedou vyrobit.
