Doma není nikdo prorokem

27. 02. 2018 17:42:44
Všichni žijeme fenomenálním úspěchem Ester Ledecké, která se prosadila proti systému, pouze a jedině díky možností své rodiny.

Pamatuji si na slova svého otce, který nikdy nebyl členem KSČ, ale když jsem za minulého režimu (jako mladý student nejdříve oboru umělecký kovář a pak jako dirigent a skladatel na konzervatoři a později dokonce na vysoké škole) nadával na komunisty, okřikl mě s tím, ať se přestanu rozčilovat. „Poslouchej, synu, nikdy by ses tak nemohl vyšvihnout, syn obyčejného dělníka. Važ si toho, že můžeš studovat a nenadávej. Talent by ti nestačil. Musel bys být z dobré, to znamená, bohaté rodiny.“ Narážel tak na svou životní zkušenost. Narodil se totiž v roce 1914.

Upřímně řečeno, nevěřil jsem mu, tak jako ostatně nevěří dnešní mladí mnohému, co zažily generace před nimi.

Je skvělé, že otec Ester, autor muzikálů a hitů z devadesátých let, Janek Ledecký (který je mi i nadmíru sympatický svým střízlivým názorem na EU), věnoval nemalou část svých příjmů na rozvoj své dcery. A je mi ještě víc sympatické, když dcera, která jako vítězka různých soutěžích na snowboardu, otci řekla: „Už mi nic neplať, budu si tu nadstavbu platit ze svých příjmů.“ Nakonec i já jsem si něco podobného zažil se svým synem, když jsem mu dával na živobytí to, co potřeboval a on sám, jako 18ti letý mne umravnil tím: „Dávej mi jenom určitou přesnou částku apanáže na měsíc, abych se naučil s penězi sám hospodařit.“ Jedná se samozřejmě o nepoměrně menší částky, ale v obou případech se jedná o zodpovědnost potomků za své vlastní směřování.

Ostatně i já jsem se od svého útlého mládí postavil na vlastní nohy a vedle studia jsem si vedle studia vydělával sám svými skladbami, prvním rockovým albem Město Er a prvními hity.

To postavení „na vlastní nohy“ je to nejdůležitější i v tom celospolečenském měřítku. Příslušné sportovní svazy nedovolily Ledecké startovat před 4 lety v Soči v disciplíně, za kterou dostala první zlato v Koreji. Takže to fenomenální zlato získala svým vlastním úsilím, jaksi vlastně natruc.

A s tím také koresponduje nadmíru kritické hodnocení během její jízdy z úst české hodnotitelky v ČT. Na rozdíl od komentátorů jiných televizí, kteří daleko dříve začali „šílet“ nadšením, že outsider překonává mezičasy.

A teď o závisti, co vlastně tak úplně závistí není. My máme od jiných národů jednu příšernou vlastnost. Doma není nikdo prorokem. Pamatuji se na hokejovou sezónu, kdy vyhrál Litvínov ligu (2014-2015). Super sehrané mužstvo mladíků (z kterých vyšel i brankář Francouz), promíchané s legendami jako byl Reichel. Říkal jsem si tehdy, proč si nevybere trenér Růžička na mistrovství světa tehdejší virtuosy v sehranosti, celek Litvínova. Navíc, když družstvo bylo plné nadšení. Z Litvínova se na soupisce národního týmu neobjevil ani jeden hráč, z české extraligy jenom čtyři. Ne, my jsme si museli zase pozvat ty hokejové hvězdy z NHL, a tehdy populární Kontinentální ligy, nesehrané, jejichž hlavním cílem je, se nezranit, aby nepřišly o tučné výdělky v klubech.

Jasně, přece, kdo hraje domácí ligu je passé. My chceme jenom světové hvězdy. Také jsme tehdy s těmi hvězdami byli jenom čtvrtí. A věřím, že tak jako sehranost hrála letos obrovskou úlohu u ruského celku (který tvořil v podstatě pouze jeden tým Petrohradu doplněný o jednotlivce), tak by sehranost a nadšení tehdejšího Litvínova mohla udělat své. A navíc, pokud se jedná o letošní Rusy, národní cítění zahnané do kouta se podepsalo na vítězství velmi tučným písmem. Že si ze vzdoru museli vítězové vykřičet proti všem svou hymnu, pocit, že to všechno je nespravedlivé. I tento pocit nespravedlnosti hnal Rusy k vítězství. Jenom dodám nejsem rusofil, ale ta kolektivní vina pro všechny ruské sportovce se mi vůbec nelíbila.

Kéž bychom i my byli tak hrdí na svou zem. Kéž bychom vyvěšovali naše vlajky i o státních svátcích a nejenom při sportovních zápasech. Kéž bychom dokázali držet pospolu nejenom při fandění, ale i při obraně naší vlasti.

P.S. Nepovoluji pod svými články diskuze, protože jsem zastáncem toho, že bychom měli být svorní a jak tak čtu diskuze pod články, rozdmychávají pouze vášně a málokdo se zamýšlí nad názory toho druhého, ale jenom na druhého útočí. Jsou tu dvě nesmiřitelné skupiny, a jedna druhou neposlouchá, nečte důvody a někdy i hrubě uráží jedna druhou bez faktů. Proto, kdo chce s tímto mým sportovním extempore diskutovat, má možnost napsat také článek. Článek chce přece jenom hlubší zamýšlení, v článku nestačí pouze kydat na druhého. Nechci přispívat k nesvornosti.

Buďme už konečně v roce stého výročí samostatnosti svorní.

Autor: Petr Hannig | úterý 27.2.2018 17:42 | karma článku: 48.58 | přečteno: 14433x

Další články blogera

Petr Hannig

Nastolme otázku válečných reparací

Evropská politika se dává do pohybu. Ve Francii vede v preferencích Národní sdružení Marine Le Pen, v Itálii Lega Mattea Salviniho, v Německu AfD.

12.11.2018 v 14:11 | Karma článku: 47.74 | Přečteno: 9752 | Diskuse

Petr Hannig

Vystupme z OSN !

Včera jsem se na veřejném slyšení analytika Zdeňka Chytry, žijícího v Německu, seznámil s dvěma pakty z dílny OSN. Bylo mi z nich špatně.

5.11.2018 v 18:57 | Karma článku: 48.97 | Přečteno: 22163 |

Petr Hannig

Praha – vítězství politické korektnosti nad rozumem

V Praze v politice platí za dobrotu na žebrotu, to jsem si pomyslel, když jsem se dozvěděl, že hnutí ANO i přes nákladná „sousedská setkávání“ skončilo na posledním místě mezi postupujícími

9.10.2018 v 16:41 | Karma článku: 48.52 | Přečteno: 15396 |

Petr Hannig

Mnichov 1938 jinak

S povděkem jsem přijal fakt, že média přece jenom přicházela s pořady o faktech týkajících se nejhoršího ponížení našeho národa.

2.10.2018 v 19:53 | Karma článku: 47.60 | Přečteno: 10568 |

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Pavel Opl

Zneuctili státní svátek a odkaz 17. listopadu 1939

Miloši odstup, nebo zemři. Táhni z Hradu. A mnoho dalších transparentů. A do toho exministr kultury mluví na Národní o pravdě a lásce. Tak si někteří představují boj za svobodu a demokracii ...

17.11.2018 v 20:09 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

David Rath

Zase 17. listopad

Byl jsem 17. listopadu 1989 na Albertově a pak až do pendrekového konce na Národní třídě. V následujícím období pak každý den na Václaváku a nakonec na Letné.

17.11.2018 v 18:59 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 299 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Belgická proměna ministranta v islamistu a bojovníka ISIS

Přestože se Islámský stát zdá být téměř poražený, rozhodně to neznamená, že jeho ideologie nemůže nadále představovat hrozbu. A co je horší, hrozba se nemusí týkat jen zemí někde daleko od nás, nýbrž přímo západní Evropy...

16.11.2018 v 9:17 | Karma článku: 29.84 | Přečteno: 880 | Diskuse

Jan Bartošek

Čelíme novým hrozbám a musíme na ně umět reagovat

Tisíc policistů posílí řady policie tak, jak to před několika týdny schválila vláda. Šest stovek rozšíří řady základní služby, zhruba 150 dalších čeká boj s kyberkriminalitou, terorismem, extremismem nebo finanční kriminalitou.

14.11.2018 v 22:30 | Karma článku: 6.71 | Přečteno: 209 | Diskuse

Jan Bartošek

Utíkat nebudeme

Třetí útok na české vojáky v Afghánistánu během několika málo týdnů opět otevřel téma, zda by se naši vojáci z těchto míst neměli stáhnout...

14.11.2018 v 15:07 | Karma článku: 10.95 | Přečteno: 448 | Diskuse
Počet článků 177 Celková karma 48.21 Průměrná čtenost 6918

Mgr. Petr Hannig - @petr_hannig

www.rozumni2017.cz

http://www.petrhannig-rozumni.cz/

kandidát na prezidenta ČR

předseda politické strany ROZUMNÍ  Absolvent 1. střední umělecko průmyslové školy v Turnově obor umělecký kovář, 2. Konzervatoř v Praze obory varhany dirigování a skladba, 3. Hudební akademie múzických umění obor skladba. 
https://www.facebook.com/StranaZdravehoRozumu.cz https://www.facebook.com/petr.hannig,
Hannigův hudební slovník na www.radiosazava.cz

 

Najdete na iDNES.cz