Doma není nikdo prorokem

27. 02. 2018 17:42:44
Všichni žijeme fenomenálním úspěchem Ester Ledecké, která se prosadila proti systému, pouze a jedině díky možností své rodiny.

Pamatuji si na slova svého otce, který nikdy nebyl členem KSČ, ale když jsem za minulého režimu (jako mladý student nejdříve oboru umělecký kovář a pak jako dirigent a skladatel na konzervatoři a později dokonce na vysoké škole) nadával na komunisty, okřikl mě s tím, ať se přestanu rozčilovat. „Poslouchej, synu, nikdy by ses tak nemohl vyšvihnout, syn obyčejného dělníka. Važ si toho, že můžeš studovat a nenadávej. Talent by ti nestačil. Musel bys být z dobré, to znamená, bohaté rodiny.“ Narážel tak na svou životní zkušenost. Narodil se totiž v roce 1914.

Upřímně řečeno, nevěřil jsem mu, tak jako ostatně nevěří dnešní mladí mnohému, co zažily generace před nimi.

Je skvělé, že otec Ester, autor muzikálů a hitů z devadesátých let, Janek Ledecký (který je mi i nadmíru sympatický svým střízlivým názorem na EU), věnoval nemalou část svých příjmů na rozvoj své dcery. A je mi ještě víc sympatické, když dcera, která jako vítězka různých soutěžích na snowboardu, otci řekla: „Už mi nic neplať, budu si tu nadstavbu platit ze svých příjmů.“ Nakonec i já jsem si něco podobného zažil se svým synem, když jsem mu dával na živobytí to, co potřeboval a on sám, jako 18ti letý mne umravnil tím: „Dávej mi jenom určitou přesnou částku apanáže na měsíc, abych se naučil s penězi sám hospodařit.“ Jedná se samozřejmě o nepoměrně menší částky, ale v obou případech se jedná o zodpovědnost potomků za své vlastní směřování.

Ostatně i já jsem se od svého útlého mládí postavil na vlastní nohy a vedle studia jsem si vedle studia vydělával sám svými skladbami, prvním rockovým albem Město Er a prvními hity.

To postavení „na vlastní nohy“ je to nejdůležitější i v tom celospolečenském měřítku. Příslušné sportovní svazy nedovolily Ledecké startovat před 4 lety v Soči v disciplíně, za kterou dostala první zlato v Koreji. Takže to fenomenální zlato získala svým vlastním úsilím, jaksi vlastně natruc.

A s tím také koresponduje nadmíru kritické hodnocení během její jízdy z úst české hodnotitelky v ČT. Na rozdíl od komentátorů jiných televizí, kteří daleko dříve začali „šílet“ nadšením, že outsider překonává mezičasy.

A teď o závisti, co vlastně tak úplně závistí není. My máme od jiných národů jednu příšernou vlastnost. Doma není nikdo prorokem. Pamatuji se na hokejovou sezónu, kdy vyhrál Litvínov ligu (2014-2015). Super sehrané mužstvo mladíků (z kterých vyšel i brankář Francouz), promíchané s legendami jako byl Reichel. Říkal jsem si tehdy, proč si nevybere trenér Růžička na mistrovství světa tehdejší virtuosy v sehranosti, celek Litvínova. Navíc, když družstvo bylo plné nadšení. Z Litvínova se na soupisce národního týmu neobjevil ani jeden hráč, z české extraligy jenom čtyři. Ne, my jsme si museli zase pozvat ty hokejové hvězdy z NHL, a tehdy populární Kontinentální ligy, nesehrané, jejichž hlavním cílem je, se nezranit, aby nepřišly o tučné výdělky v klubech.

Jasně, přece, kdo hraje domácí ligu je passé. My chceme jenom světové hvězdy. Také jsme tehdy s těmi hvězdami byli jenom čtvrtí. A věřím, že tak jako sehranost hrála letos obrovskou úlohu u ruského celku (který tvořil v podstatě pouze jeden tým Petrohradu doplněný o jednotlivce), tak by sehranost a nadšení tehdejšího Litvínova mohla udělat své. A navíc, pokud se jedná o letošní Rusy, národní cítění zahnané do kouta se podepsalo na vítězství velmi tučným písmem. Že si ze vzdoru museli vítězové vykřičet proti všem svou hymnu, pocit, že to všechno je nespravedlivé. I tento pocit nespravedlnosti hnal Rusy k vítězství. Jenom dodám nejsem rusofil, ale ta kolektivní vina pro všechny ruské sportovce se mi vůbec nelíbila.

Kéž bychom i my byli tak hrdí na svou zem. Kéž bychom vyvěšovali naše vlajky i o státních svátcích a nejenom při sportovních zápasech. Kéž bychom dokázali držet pospolu nejenom při fandění, ale i při obraně naší vlasti.

P.S. Nepovoluji pod svými články diskuze, protože jsem zastáncem toho, že bychom měli být svorní a jak tak čtu diskuze pod články, rozdmychávají pouze vášně a málokdo se zamýšlí nad názory toho druhého, ale jenom na druhého útočí. Jsou tu dvě nesmiřitelné skupiny, a jedna druhou neposlouchá, nečte důvody a někdy i hrubě uráží jedna druhou bez faktů. Proto, kdo chce s tímto mým sportovním extempore diskutovat, má možnost napsat také článek. Článek chce přece jenom hlubší zamýšlení, v článku nestačí pouze kydat na druhého. Nechci přispívat k nesvornosti.

Buďme už konečně v roce stého výročí samostatnosti svorní.

Autor: Petr Hannig | úterý 27.2.2018 17:42 | karma článku: 48.58 | přečteno: 14446x

Další články blogera

Petr Hannig

Cestou k naplnění naší naděje je odvaha

My, pamětníci, musíme neustále připomínat těm, kteří vědí o událostech, které jsme skutečně prožili, pouze z médií. A to velmi často dost zkresleně.

10.1.2019 v 12:58 | Karma článku: 47.98 | Přečteno: 7337 | Diskuse

Petr Hannig

Když to nejde takhle, tak to zkusíme jinak

Zatímco se povedlo odhalit „Globální pakty“ jako nástroj zrušení hranice mezi legální a nelegální migrací, tak další ďáblovo kopyto číhá v nebezpečné Istanbulské úmluvě.

28.11.2018 v 16:50 | Karma článku: 48.67 | Přečteno: 17632 |

Petr Hannig

Nastolme otázku válečných reparací

Evropská politika se dává do pohybu. Ve Francii vede v preferencích Národní sdružení Marine Le Pen, v Itálii Lega Mattea Salviniho, v Německu AfD.

12.11.2018 v 14:11 | Karma článku: 48.10 | Přečteno: 13493 | Diskuse

Petr Hannig

Vystupme z OSN !

Včera jsem se na veřejném slyšení analytika Zdeňka Chytry, žijícího v Německu, seznámil s dvěma pakty z dílny OSN. Bylo mi z nich špatně.

5.11.2018 v 18:57 | Karma článku: 49.02 | Přečteno: 25284 |

Další články z rubriky Politická aréna - pro politiky

Alois Sečkár

Quo vadis, Anglie?

Britský parlament dnes čeká důležité hlasování o dohodě s EU. Očekává se její odmítnutí. Méně zřejmý je další vývoj situace.

15.1.2019 v 15:01 | Karma článku: 24.72 | Přečteno: 507 | Diskuse

Kateřina Konečná

Co nám může dát Rosa Luxemburgová dnes?

Dnes si připomínáme 100 let od zavraždění jedné z nejvýznamnějších marxistických političek a teoretiček, členky německé SPD a zakladatelky Komunistické strany Německa (KPD), Rosy Luxemburgové.

15.1.2019 v 8:46 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 360 | Diskuse

Kateřina Valachová

Pravičáci! Pozor! Evropou obchází strašidlo druhé šance!

Tak se rychle začněte šikovat, dámy a pánové z pravice. Brusel se nám zase chystá diktovat. Komise si vymyslela „druhou šanci“ pro podnikatele a živnostníky v dluzích. Je třeba se aktivizovat a začít křičet.

15.1.2019 v 8:00 | Karma článku: 14.14 | Přečteno: 1086 | Diskuse

Luboš Zálom

Klinika a filozofie

Levicoví aktivisté, kteří už léta neprávem obývají Kliniku na Žižkově, zcela pochopitelně svoji neomaleností znechucují širokou veřejnost. Zároveň se zde ukazuje, jaký dvojí metr stát uplatňuje při uplatňování své moci.

14.1.2019 v 12:59 | Karma článku: 40.58 | Přečteno: 1698 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Sláva! Někteří soudci umí používat mozek!

Půjčíte si 40 000 a bude po vás vymáháno přes 500 000. A podle krajského soudu to vůbec nebude lichva. U nejvyššího soudu ale naštěstí narazíte na soudce, kteří ví, co je spravedlnost a právní stát.

14.1.2019 v 12:25 | Karma článku: 41.95 | Přečteno: 6824 | Diskuse
Počet článků 179 Celková karma 48.25 Průměrná čtenost 7027

Mgr. Petr Hannig - @petr_hannig

www.rozumni2017.cz

http://www.petrhannig-rozumni.cz/

kandidát na prezidenta ČR

předseda politické strany ROZUMNÍ  Absolvent 1. střední umělecko průmyslové školy v Turnově obor umělecký kovář, 2. Konzervatoř v Praze obory varhany dirigování a skladba, 3. Hudební akademie múzických umění obor skladba. 
https://www.facebook.com/StranaZdravehoRozumu.cz https://www.facebook.com/petr.hannig,
Hannigův hudební slovník na www.radiosazava.cz

 

Najdete na iDNES.cz