Účinné léky, cenově přiměřené k možnostem českých uživatelů se ztrácejí z domácího trhu. A nejedná se pouze o již zmíněný Endiaron, ale i další léky. Nejeden pacient se s tímto úkazem už setkal.
Vždy se ohlásí výpadek léku a člověče starej se. Po mnoha měsících se lék vrátí s jiným názvem a o hodně dražší.
Ti, kteří nenacházejí na minulém režimu jediný kladný prvek, často argumentují tím, že nebyl občas k dostání toaletní papír. Teď jsou ho plné regály. Pro změnu, zase není lék, který by eliminoval maximálně do tří dnů nadměrnou spotřebu tohoto, kdysi občas nedostatkového zboží. Výrobu Endiaronu nám neviditelná ruka trhu prodala do zahraničí.
Je smutné, že spousta léků, které byly dílem našich farmaceutů a byly lidmi z tehdejšího západu velice oceňované, protože byly účinné a laciné, je prodáváno do zahraničí z obchodních důvodů. Pamatuji si, že si do tehdejšího západního Německa vozili ti, co navštívili Československo náš Acylpyrin, který byl podle jejich slov daleko účinnější než jejich Aspirin.
Majitelům našich farmaceutických forem nejde vůbec o české pacienty. Byznys je pro majitele firmy přednostní, na lidech nezáleží. To chápu. Žijeme v jiné době. Ve společnosti liberální demokracie. Někdo tomu říká kapitalismus. Jenže v takové společnosti by měla být určitá omezení, která berou ohled na řadové občany. Tak jak tomu je, jak často říkáme, v rozvinutých společnostech. V Německu, by nemohl existovat výpadek nějakého důležitého léku po dlouhé měsíce.
Česká Zentiva byla prodána zahraničnímu majiteli, firmě Sanofi, a ten se rozhodl prodat tak zvanou evropskou generickou výrobu zase dál. A tak je to prostě u nás se vším. Vždycky se něco někam prodá, někdo si namastí kapsy a český člověk utře slušně řečeno ústa.
Myslím si, že výroba léků měla být strategickým artiklem, (tak jako jím měly být vodní zdroje a jejich distribuce, energetika atd.) a prodej české firmy a tudíž celé výroby léků včetně jejich patentů měl podléhat určitým zákonným omezením.
Dvacet devět let po převratu, bychom se už pomalu měli zaměřit spíše na potřeby občanů, než na neomezeně volnou ruku majitelů strategických firem. Přece nelze donekonečna rozevírat nůžky mezi bohatými, co si mohou všechno dovolit a nakupovat drahé léky třeba v zahraničí a střední třídou, která čím dál tím více chudne a pro níž odliv dříve zcela obyčejných a tudíž laciných léků do zahraničí, je skutečným problémem.
Začal jsem svůj článek tak trochu nadlehčeně, až úsměvně, ale o žádnou humornou věc nejde. Nejedná se totiž jenom o všeobecně známý Endiaron, ale o spoustu dalších léků, které se prodejem české farmaceutické firmy do zahraničí a tudíž přesunem jejich patentů a výroby do zahraničí neúměrně k možnostem našich pacientů prodražují.
Autor je předseda Rozumných a bývalý kandidát na prezidenta ČR
