Československá hymna byla uzákoněna v roce 1918 jako jednolitý celek obsahující lyrickou část českou a bojovnou část slovenskou.
Byl jsem vyzván svými přáteli, abych jako akademicky vzdělaný skladatel a člověk ctící národní tradice zaujal stanovisko k nové verze naší státní hymny.
Jsem člověk zastávající konzervativní hodnoty. Proto mi nepřipadá vhodné zasahovat do něčeho, co je naším národním klenotem. Přesto však svým způsobem chápu olympijský výbor, že oproti jiným hymnám, připadá našim sportovcům, stojícím na stupních vítězů ta naše krátká a příliš krotká. Navíc úprava Otakara Jeremiáše, která je oficiální úpravou Škroupovy písně Kde domov můj se smyčci, jež její lyrické vyznění ještě podtrhují, jim připadá příliš smutná.
Byl jsem pozván do Vladislavského sálu na inauguraci prezidenta Miloše Zemana. Geniální úprava hymny (bohužel jsem se nikde nedočetl kdo je autorem instrumentace a harmonického plánu) v provedení Hudby Hradní stráže a Policie České republiky, je přesně to, co svou naprosto samozřejmou a jasnou harmonizací, která nedovoluje jiná řešení, by mělo znít při vyhlašování vítězů na mezinárodních fórech. Tento naprosto špičkový dechový soubor samozřejmě už z podstaty své práce nepoužívá smyčce. Zvláště žestě bez smyčců, dodávají naší hymně bojovnější charakter.
Při inauguraci zazněla v provedení Hudby Hradní stráže a Policie České republiky ještě jedna ceremoniální skladba hraná při přinášení bojových standart – Ktož sú Boží bojovníci, což je vlastně neoficiální hymna, v člověku vzbuzující pocit, že se musí narovnat, vypnout prsa, být hrdý na to, že tato píseň svou silou dokázala zahnat nepřátele.
Je s podivem, že tvůrci zákona o českých státních symbolech ze dne 17. 12. 1992 v § 7 jednoduše zkrátili československou hymnu o její slovenskou část. Zřejmě mezi nimi byli pouze právníci bez intuice. Já si pamatuji, že jsem dlouho, dokonce mnoho let měl vždy pocit po doznění hymny, že tam cosi schází, že tam schází to bojovné Nad Tatrou sa blýska. Byl to takový pocit, jako když někomu amputují nohu a on ji stále cítí tam, kde byla.
A přece tehdy byl ideální čas, bojovnou slovenskou část hymny nahradit neméně bojovným husitským chorálem, který navíc má stejný rytmus textu a rozšířit tak zkrácenou českou hymnu na původní stopáž československé hymny. Škoda, že nikde nemohu najít nahrávku v oficiálním provedení Hudby Hradní stráže a Policie České republiky. Ale vy, mí vrstevníci si tento husitský chorál pamatujete a vy, mladí, vy si to určitě někde najdete na počítači. V textu jsou takové pasáže, které právě sportovci poptávali. Hrdé, bojovné.
Tolik k přání sportovců a má skrovná myšlenka, jak ctít tradici a přitom vnést do naší hymny, při zachování vší krásné lyričnosti geniální písně Kde domov můj, bojovného ducha vojenského chorálu, Ktož sú Boží bojovníci.
Jinak ovšem, nekamenujte prosím, proroky. Miloš Bok je výborný skladatel a není vhodné mu přisuzovat nějaké nekalé úmysly. Svou verzi naší státní hymny tvořil podle mého názoru s velkou pokorou. Harmonie jsou odlišné od těch, co máme léta zažité. Jelikož je tvůrce duchovní hudby, tak je tam spousta až barokizujících průtahů, což se posluchačům, zvyklým na geniální klasickou harmonizaci, tak jak ji známe z úpravy Otakara Jeremiáše, zdá poslechově nevhodné. Já sám jsem si několikrát Bokovu úpravu poslechl, srovnal ji s úpravou Bauerovou z roku 2008. Obě jsou kvalitní, pro mě jako skladatele zajímavé, ale přátelé, tradice je tradice. Proto by měla naše hymna zůstat taková, jakou je nyní.
Autor je předseda Rozumných a bývalý prezidentský kandidát
