Cinkajícími klíči jsme vzývali lepší život. Zatímco se někteří s nadšením zadlužovali, aby mohli podnikat prostřednictvím malé privatizace, tak se „zhaslo světlo“ a bývalí nomenklaturní kádři rozkrádali to, co zbylo z fabrik, které do té doby jakž takž prosperovaly. Argumentovalo se rčením, že peníze nemají rodokmen.
Podle mého názoru to byla velká chyba. Peníze měly mít rodokmen čistý! Tehdy se děla praxe, že kádři, kteří odhodili staré kabáty a narychlo si navlékli nové, ručili fabrikami, které jim do té doby nepatřily, za pochybné půjčky a napůjčovali si hromadu peněz, které samozřejmě nesplatili a ani splatit nikdy nechtěli. Tyto, do té doby fungující podniky, jsou dnes smutnými torzy sklizně jedovaté setby. Všichni máte ve svém okolí tyto památníky hanby.
Na kandidátkách Rozumných jsou lidé, kteří zažili velkou slávu kladenské Poldovky
(včetně kladenského hokeje) a kterým je smutno z toho, co z tohoto světově proslulého podniku zbylo.
O naprosto žalostném stavu našich, kdysi tak krásných lesů, jsem psal minule. A není to jenom suchem. Dokonce v neděli u Moravce mluvil jeden profesor, odborník na lesnictví a říkal v podstatě to, o čem jsem psal v minulém článku. Devadesátá léta a jejich důraz na okamžité výdělky, a na peníze jako takové, způsobila současnou devastaci lesů. Akciové společnosti vytěžující lesy, nemají zájem lesy sanovat. Jezdil jsem nejenom Vysočinou a všude se válejí kmeny stromů a kam až oko dohlédne jsou holiny.
O všechno je nutné se starat. Nejde jenom o to, ze všeho mít okamžitý finanční užitek (který se vlastně ani nedostaví).
Dřív chodil revírník po lese a zjišťoval jaké je zdraví stromů. A když bylo potřeba, existovaly prostředky, jak les sanovat.
To samé je hospodaření s půdou. Jsou určité rytmy, kdy se co má na poli pěstovat. Teď se pěstuje to, z čeho se dá vytěžit dotace. Na zdravé střídání plodin se nebere ohled.
Pokud se má něco změnit, musí se nejdříve změnit náš vztah ke svému okolí. Peníze musí být dobrým sluhou a ne špatným pánem.
Tato má lamentace neznamená, že bychom se měli vrátit k tomu minulému. To ani nejde. Je třeba začít znovu.
Na svých cestách jsem zjistil, že ta nejmladší dospělá generace kolem 20 let, má už trochu jiný, zodpovědnější pohled na svět. Také proto má na našich kandidátních listinách prostor. V jednom kraji je dokonce lídrem Rozumných docela obyčejný mladý sklář se zdravým, praktickým pohledem na svět.
Mimochodem musíme vrátit úctu poctivému řemeslu. Obnovit slávu učňovského školství a propojit ji s praxí, která byla obvyklá v době monarchie. Žebříček - učeň, tovaryš, mistr.
Mnozí říkají, že se vše dá vyrobit virtuálně. Ale zkuste sehnat na stavbu šikovného zedníka, tesaře, klempíře, pokrývače atd. Ty z počítače nevykouzlíte.
Ale abych nebyl tak negativní. Je mezi námi i spousta poctivých podnikatelů, kteří postavili své podnikání na usilovné práci, zdravé rozvaze a chytrém managementu. Jsou na našich kandidátních listinách. Bohužel, právě jejich podnikání dnes kosí záhadný vir. Vidíte, člověk se snaží být pozitivní, ale nějak to nejde. Nakonec však vždy zbyde naděje. Na troskách se může narodit nový, lepší svět.
Autor je předseda Rozumných
