Za posledních 30 let se v zahraničí snad neuchytla jediná skladba současné pop music. Čím to je? Tak jako byla tehdy v politice totalita, tak v hudbě byla pro naše autory a interprety demokracie. (Samozřejmě nezamlčuji, že někteří autoři např. textař Petr Rada či zpěváci Marta Kubišová a ti co emigrovali, byli v době normalizace zakázaní). Proč byla pro ty, co mohli tvořit, zpívat a hrát demokracie? Na obyčejných rozhlasových stanicích se muselo hrát 75% domácí tvorby. Na VKV, to znamená na stanicích Vltava v ČR a Devín v SR, 50%
Aby bylo vysílání přitažlivé, protože prezentace zahraničních hitů byla velice omezená (z těch zahraničních muselo být ještě polovina z tzv. spřátelených zemí, to znamená provenience zemí socialistického tábora), tak se interpreti snažili, aby pro ně psali skladatelé, profíci. Nejlepší tým měl kolem sebe samozřejmě Karel Gott, vzhledem k tomu, že vystupoval i v zahraničí a to i v takovém, které poctivě platilo tantiémy (royalties) i skladatelům a textařům. Pro Karla Gotta psal Karel Svoboda, ale i Jaromír Klempíř (Cést la vie) a samozřejmě také L. Štaidl se svým bratrem, textařem Jiřím.
Zpěváci většinou věděli, že složit píseň, která bude mít úspěch u publika, to chce někoho, kdo to umí a kdo má pro hit tak zvaně čich, nadání od pána Boha. L. Štaidl napsal i další velké hity pro jiné interpety, např. Ivetu Bartošovou „Málo mě zná“. Samozřejmě, že byly výjimky. Ty nepracovali v týmech. Jiří Zmožek, génius co psal pro všechny interprety i pro sebe „Už mi lásko není dvacet let“. Petr Janda, který cokoliv napsal pro sebe a Olympic, tak to bylo super. Totéž v pozdější době Dalibor Janda, Peter Nagy a nebo Miro Žbirka, i když ty největší hity pro něj psal ze začátku Jánko Lehotský. Pro Elán psal člen skupiny Vašo Patejdl.
Pro Hanu Hegerovou psal hudbu Petr Hapka a texty Pavel Kopta (později Michal Horáček). Mimochodem, mé nejkrásnější časy z hudebního hlediska byly, když jsem hrál na klavír s doprovodem smyčcového kvarteta a mé skupiny nádherné chansony jako např. "Rozvod", na vystoupeních s paní Hanou ke konci sedmdesátých let.
Pro Hanu Zagorovou nejdříve její velký hit "Bludička Julie" napsal Václav Zahradník. A potom to byli Karel Vágner, Jindřich a Eduard Parmové. Ti psali i pro Petra Kotvalda a Stanislava Hložka.
Pokud zmiňuji H. Zagorovou nesmím zapomenout na skvělou hudební dílnu na severu Moravy, v Ostravě. Tam působil skvělý Ostravský rozhlasový orchestr a skupiny Flamingo, Ivoš Pavlík, geniální skladatel Jaroslav Wykrent z Přerova ("Lásko nezemřeš po přeslici") a zpěváci Marie Rottrová, Věra Špinarová, Petr Němec, Pavel Novák, taktéž z Přerova a celá plejáda dalších.
V další produkční skupině Františka Janečka Kroky, psali kromě šéfa i Zdeněk Barták s textařem Jaroslavem Machkem a samozřejmě Michal David.
Já jsem v mé produkční skupině Maximum psal pro Vítězslava Vávru většinou s texty Václava Honse (stále na vlnách éteru žijící "Citronová holka" či "Dívka z heřmánkové návsi") a Miroslava Černého, pro V. Vávru také psali Pavel Vaculík a Jaroslav Uhlíř s textařem Karlem Šípem. Mnohé tehdejší studentky si jistě vzpomenou na hit "Holky z gymplu". Později jsem připravoval repertoár pro Stanislava Procházku ml. ("Celá škola už to ví", "Maturitní léto") a Lucii Bílou ("Neposlušné tenisky", "To mi věř"...) a nakonec pro Jakuba Smolíka a další interprety. Pavel Vaculík s textařem Janem Krůtou zase psal pro Ivetu Bartošovou a Petra Sepéšiho ("Knoflíky lásky").
Jeden z nejgeniálnějších pop skladatelů Josef Kolín uspěl i v zahraničí. Ten psal pro různé interprety, např. s písní "Robinson" pro Jiřího Korna vyhrál festival v Irsku.
Další profesionální dílna byli bratří Ormové, kteří psali pro duo Hana a Dana, působící převelice úspěšně hlavně v Německu. Bratří Ormové odstartovali také kariéru Davida Kollera a skupiny Lucie písní "Šrouby do hlavy". Ta vznikla a byla hrána ještě za minulého režimu.
Nad námi všemi čnělo skladatelské duo Jiří Šlitr a Jiří Suchý, jejichž písně téměř zlidověly.
Texty tehdy byly o něčem. Skvělí textaři jako např. Zdeněk Borovec, Ivo Fischer (ten psal hlavně pro W. Matušku), Eduard Pergner s pseudonymem Boris Janíček (pro Jitku Zelenkovou), Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar, Petr Rada (autor textu Modlitba pro Martu, hudbu napsal Jindřich Brabec). A abych nezapomněl na velikány, skladatele Bohuslava Ondráčka a textaře Jana Schneidera ("Ó baby, baby", "Requiem"), skladatel Zdeněk Marat („Kde si včera byl“ Helena Vondráčková a Waldemar Matuška) a samozřejmě ti, o kterých už jsem psal před chvílí a nespočetná řada dalších. Zdeněk Merta psal Pro Petru Černockou a Petra Rezka, Pavel Roth a spousta rockových kapel Vitacit, Arakain, Citron (Láďa Křížek s naprosto fantastickým hlasem)....
Situace dnes je taková, že si interpeti píší hudbu sami. Někde je to textově i hudebně povedené jako např. Chinaski či Mirai a stávají se z toho hity. Nové české hudby se hraje velice málo, takže slavní interpreti ani nemají snahu hledat nosné písně, nebo si je objednávají u jiných zpěváků. Jenže skládání hitů je specifický talent, který se někdy nekryje s talentem pěveckým. Sem tam se najde něco, co je svěží. Teď jsem si všimnul velice dobré věci „Pro lásku mou“ v pořadu Česká dvanáctka, kterou složil a zpívá profesionální hasič Jurič Pařil. Navodilo mi to atmosféru poctivých rockových tancovaček a skupin Tublatanka či Argema... V této soutěži všechno nyní válcuje Ondřej Hejma se svým super textem a starým dobrým Žlutopsím bigbítem, "Evropanka Blanka" a nádherná je tam i vzpomínka Ondřeje Brzobohatého na Johna Lennona.
Na konci svého článku se vrátím k Láďovi Štaidlovi. Poslechl jsem si jeho neuvěřitelně silný hit "Oheň, voda, vítr ví" z televizní série "Zkoušky z dospělosti", kterou s obrovským nábojem zazpíval Dalibor Janda (kterému držím palce, ať se uzdraví). Ta mezihra na syntezátor je opravdu světová a připomíná ty největší hity Demise Rusose.
Takže, teď mluvím k vám, co máte srdce a cit pro vše krásné. „Oslaďte si kávu o trochu víc“, zapalte svíčku a pusťte si k tomu „Mží ti do vlasů“ a vzpomeňme na šlechtice mezi kapelníky, který měl ve svém orchestru ta největší esa, jako např. Rudolfa Rokla, Felixe Slováčka, Václava Týfu, ale i tehdy velmi mladého a výborného bubeníka Jana Žižku. Láďo, byl jsi velký umělec. Čest tvé památce.
Autor je předseda Rozumných (I když to tentokrát nebylo o politice. Ale nejsou písničky o něčem, které dělají lidem radost, také politika? Zvláště v době, která radostná rozhodně není.)
