Tak jsme si na to se skřípěním zubů zvykli. Venku nosíme roušky, vevnitř respirátory, necháváme se očkovat, i když jsme původně nechtěli. Zavřené obchody. Obuv. Člověk sice nemusí mít každý rok nové boty. Avšak přetrhaly se mi tkaničky. Řešení? Objednat si je zásilkovou službou. Takže tkaničky v ceně cca 30 Kč se prodraží nejméně o 100 Kč dopravného a balného. O.K. To všechno je nepříjemné, pro živnostníky a menší podnikatele, jejichž provozovny jsou nuceně zavřené, přímo strašné. Co dělat, když se dělat nedá nic? Tím nekritizuji vládu, jinde, v jiných zemích, je to ještě horší. I ty okresy jsou proti možnosti opustit bydliště jenom do vzdálenosti 10 km či dokonce někde jenom 1 km, dost veliké. Prostě všechno stojí za starou bačkoru. Ale stále je to k přežití.
Co však k přežití není, to je válka. Ke všem těmto nepříjemnostem se nyní připojuje znovu se rozhořívající válka na východě Ukrajiny. Možná, že si říkáte, jsme od toho daleko, nás se to netýká. Jenomže týká. Všechny poslední světové konflikty se rozhořely, pro západního člověka, kdesi na, pro něho bezvýznamném, východě. Při první světové válce byla zažehnuta jiskra kdesi v Bosně v Sarajevě a boje nejdřív vypukly v Srbsku. Nakonec padali vojáci mnoha zemí ve statisících na pláních severní Francie. Druhá světová válka začala tím, že pro západ bezvýznamná demokratická země Československo, byť hospodářsky velice vyspělá, byla vhozena do chřtánu hitlerovského Německa. To je skutečný začátek, protože u nás Německo získalo tolik potřebný válečný materiál, bez kterého by nemohlo začít války. Napadnout nejdříve Polsko (což se nesprávně pokládá za začátek Druhé světové války, mimochodem opět ignorance západu a jeho povýšenému pohledu na země na východ od Labe).
A co se děje nyní. Vojska NATO pořádají cvičení u ruských hranic. Ruská vojska na hranicích s Ukrajinou. Na liniích dotyku se střílí mezi ukrajinskou armádou a vojsky rebelujících regionů. Přesto, že byly schváleny Minské dohody pro řešení krize na východě Ukrajiny. Části dvou regionů, Luhanském a Doněckém, které jsou stoprocentně ruskojazyčné a nechtěly se původně poddat jazykovému diktátu a učit se státnímu jazyku ukrajinštině, takže se odtrhly od zbytku území Ukrajiny.
To se tehdy tak nějak ututlalo, tehdejší prezident USA, Obama, se nechtěl pouštět do ozbrojeného konfliktu s Ruskem. Krym se stal ruským a s vojenským přístavem Sevastopol. Nyní je však situace jiná. Manévry vojsk NATO na severních hranicích s Ruskem spustil už ve svém prezidentském období Donald Trump a nyní, za Joe Bidena, je USA ve zcela jiném rozpoložení, než byla v době Baracka Obamy. Obávám se, že všechny ty akce, jako např. MeeToo, či BLM, a prezidentské volby v roce 2020, vrhly Spojené státy do jakési nervózní situace, na míle vzdálené Ústavě a jejích dodatků, zvláště toho prvního o svobodě slova.
My si můžeme myslet, že s Ukrajinou nemáme společné hranice, že eventuální válka Ukrajiny s Ruskem se nás nebude týkat. To si mysleli také ve Francii v roce 1914, že se jich válka kdesi v Srbsku nebude týkat, a Francouzi a Britové, včetně dalších států NL, B, DK, N atd.., že se jich jakési zničení Československa v roce 1938 a 1939 nebude týkat. A týkalo, a to hodně.
Škoda, že nemáme kvalitního ministra zahraničí, který by mohl nějakým způsobem vstoupit do situace na východě našeho kontinentu a zkusit uhasit doutnající požár. Takový požár by v současné ekonomické situaci mohl skutečně zachvátit Evropu, a to celou. Pamatujme na to, že Hitler napadl Sovětský svaz a výsledkem bylo, že se vliv Stalina po vyhrané válce posunul o tisíce kilometrů na západ.
Kde jste, politici států EU, proč se nesnažíte uhasit válečný konflikt v zárodku? Ať už je situace s koronavirem a ekonomikou států jakákoliv, jenom, proboha, válku ne!
Mgr. Petr Hannig, autor je předseda Rozumných
