Ostatně ti, kteří zde vše zničili, byli různí náměstkové generálních předpřevratových ředitelů, kteří velice hbitě odhodili rudé knížky a zaměřili svůj supí zrak na to, co nejšikovněji podnik, ve kterém působili, vytunelovat. Postup byl podle tohoto vzoru.
Za peníze podniku v němž vše řídili podnik zprivatizovat. Tehdejší generální ředitelé byli nomenklaturní kádři, kteří většinou tomu, co měli řídit, vůbec nerozuměli a tak se fakticky v dané problematice orientovali ti, co byli služebně pod nimi. Pokud byl podnik ztrátový, avšak některá jeho část byla výdělečná, tak bylo a je stále zvykem, tu výdělečnou část oddělit, zprivatizovat a pak prodat zahraničnímu vlastníkovi a peníze inkasovat do vlastní kapsy.
To, co je ztrátové pak dotuje stát ze svého rozpočtu, čili všichni daňoví poplatníci a na tom, co je výdělečné si mastí kapsy zahraniční firmy, jejichž zisky ve formě dividend proudí do zahraničí. Miliardy a miliardy. Oni to také nemusí vždy být zahraniční majitelé, ale i původně naši občané, kteří svou firmu převedli do daňových rájů, včetně těch, co jsou na území EU (Nizozemsko, Kypr...). Takovým nejznámějším případem je firma nedávno tragicky na Aljašce zahynulého nejbohatšího Čecha, PPF, která daní v Nizozemsku. Ta vydělala ovšem své peníze původně jinak, ne zprivatizováním původně prosperujícího podniku.
Takže jak to rozděl a znič funguje. Ukáži to na příkladu Českých drah. Nejdřív se oddělila část, která se stará o infrastrukturu, to znamená tratě a vše kolem, to, co je nevýdělečné. Část provozu se zprivatizovala a to na výdělečných tratích. Však také právě proto byly úspěšné ve volbách v roce 2010 Věci veřejné, které získaly Ministerstvo dopravy a mohly se pak štědře odvděčit svému největšímu předvolebnímu sponzorovi.
O výdělečné spojení velkých měst je zájem privátních provozovatelů na dráze, malé, nerentabilní spoje jsou postupně rušeny. A to vůbec nemluvím o zavírání krásných železničních nádražích, a cestující musí mrznout venku při čekání na zpožděný spoj.
Někdy zašantročený pro život nezbytný podnik jako např. vodovody a kanalizace musí sanovat město. Při čemž za vodné a stočné, které se neustále zvyšuje, plynou peníze do zahraničí. Město se pak musí starat za zastaralou vodovodní síť.
Při současné pandemické situaci bylo ještě štěstím, že se nestačilo zprivatizovat ve velkém naše zdravotnictví. Byly takové plány za dob vlád ODS (Julínek a pod.) naštěstí vždy vlády padly, než mohly na poli zdravotnictví něco zničit ve velkém.
A teď to čeká Českou poštu. Z České pošty se má oddělit pobočková síť včetně zaměstnanců, která poskytuje služby státu a má vzniknout nový státní podnik. Jak asi dopadne ta část České pošty, která vydělává? Bude zprivatizována i když se generální ředitel dušuje, že rozdělení České pošty neznamená privatizaci. To mi připomíná novoroční projev prezidenta Havla z 1.1. 1990 - Nebudou nezaměstnaní, Československo vystoupí ze všech vojenských uskupení atd.
Tak jsem si naivně myslel, že naše republika je tak rozkradená, že už se nedá nic dalšího vytunelovat. Ale jak tak vidím, je toho ještě stále dost a dost a supí zraky miliardářů, co nemají nikdy dost, vědí moc dobře, co změnit v mršinu a z čeho se dá posléze vytěžit.
A to vůbec nezmiňuji věty, že změny v České pošty neznamenají rušení poboček a propouštění pracovníků. Kdysi jsem zde napsal: Stát bude v souvislosti s nekončící pandemií nucen vyplácet spoustu peněz novým nezaměstnaným. Tak proč ve státní firmě nakládat stávajícím řadovým pracovníkům ještě více práce, kterou i tak nestíhají nyní. Nerušte venkovské pobočky a vůbec pobočky. Ano, je to tak, raději umělá zaměstnanost a NE nezaměstnanost a s tím ruku v ruce nárůst psychických a rodinných problémů.
Pošťáci mají už tak dost těžkou a mnohdy nebezpečnou práci a často nestíhají. Nedělejte jim to ještě těžší a pro nás, občany, další stres z toho, že se zruší jeden z bodů života na vsi a to jest pošty. Už žádné další akce podle vzoru rozděl a znič.
Mgr. Petr Hannig, předseda Rozumných - za spravedlnost a životní jistoty
