Musím zcela na začátku této úvahy, kterou sdílím s mnoha moudrými lidmi, říct, že když Sověti vpadli do ČSR, tak jsem z toho dostal šok. U své tehdejší známé ve skotském Aberdeenu jsem strávil v horečkách několik dní. Na základě této tehdejší agrese vůči našemu státu jsem se rozhodl zůstat ve Velké Británii a usadil se v Londýně.
Když ovšem tehdejší faktický vládce (ne tedy prezident Ludvík Svoboda), první tajemník KSČ Gustáv Husák prohlásil, že kdo se nevrátí do 30 září 1969 do ČSR, tak už nikdy nebude vpuštěn do své vlasti, tak jsem zanechal slibně se rozvíjející hudební kariéry v Londýně. Jako vlastenec jsem si neuměl představit, že bych nikdy neviděl svůj rodný kraj, své rodiče, sestru. Navíc jsem se obával, že by kvůli mé emigraci měli problémy.
Nikdy jsem před tím nebyl v ČSM a potom v SSM, KSČ, nikdy jsem nepodepsal spolupráci s StB. Z tohoto úhlu pohledu čtěte mou dnešní úvahu, která je prostá ideologie. Je to jen varování. Ostatně i v první polovině roku 1968 jsem, na rozdíl od mnoha mých tehdejších přátel, varoval, že to tak „Rusové“ (i když podle dochovaných dokumentů na invazi hlavně tlačili východní Němci a kupodivu Poláci, a ze Sovětů hlavně ukrajinský člen politbyra KSSS, první tajemník Komunistické strany Ukrajiny) tak nenechají a stalo se. Přesto jsem z toho vpádu a zmaru všech tehdejších nadějí onemocněl.
Vraťme se do současnosti. Svět už je zase rozdělen. Co je však hrůzné, že vzdálenosti nehrají přílišnou roli při současném technickém stavu ničivých zbraní.
Pokuste se na to podívat z hlediska těch, co mají prst na knoflíku rozpoutání jaderné katastrofy.
Vidíme v přímém přenosu neúspěchy klasického ruského vojenského tažení. Naprostá ignorance základů vojenského plánování na začátku válečné operace při postupu - nepostupu na Kyjev. Velící generálové snad schválně nechali vojenskou techniku a lidské zdroje, v tom nesmyslném mnoha kilometrovém hadu, táhnoucím se od běloruských hranic, napospas individuálním útočníkům. Každý, kdo jen trochu rozumí vojenským operacím, si tehdy musel ťukat na čelo. Proč, když byl vpád veden z Běloruska, proč nebyl veden ve prospěch odříznutí od zásobovacích koridorů, kudy proudí zbraně na Ukrajinu, tedy podél hranic s Polskem a Slovenskem.
Anebo, tak jako Hitler za druhé světové války, se do čela vojenského plánování operací postavil sám Putin, který při vší úctě či neúctě není vojákem, ale původně tajným policistou. Vojenské neúspěchy a bleskové osvobození Charkovské oblasti ukrajinskými silami a odříznutí Chersonu od zásobování z území obsazenými ruskými vojsky na jihu Ukrajiny, to jsou fakta o stavu války.
Navíc morálka ruských vojsk je katastrofální. Rusové nejsou zvyklí na dobyvačné války. Však pamětníci znají píseň Svatá válka, která lemuje filmy o druhé světové válce a postup Rudé armády při osvobozování území okupovanými německou armádou. Ukrajinci, ti kteří nevyužívají benefitů, které jim naše i jiné vlády EU poskytují, bojují za svou vlast. A to jim, spolu s moderními zbraněmi dodávanými ze západního světa, dodává nezměrnou sílu. To vše mnohé přivádí k nadšení nad neúspěchem Ruska a Putina speciálně. Ale pozor, a o tom je můj článek. Zahnání do kouta je velice nebezpečné. Nezapomínejte, že i v tom koutě se může zmáčknout jaderný knoflík a vše se změní jedním okamžikem. Proto vyzývám světové společenství. Jednejte s Ruskem i Ukrajinou. Jednejte i s USA a Velkou Británií. Válečný konflikt by byl totálně zničující pro východní a střední Evropu, možná i pro tu západní, včetně Velké Británie. Možná nebudou ani třeba nějaké velké ústupky. Nejsem si tak zcela jist, že by nynější vládce Kremlu byl proti, ve světle jeho současných válečných problémů. Je třeba jednat i s ukrajinským vládcem, protože jde o všechno. Nejde jenom o Krym či Donbas. V sázce je zničení celé naší krásné planety.
Zamezení rozpoutání třetí světové, tentokrát jaderné, vše zničující války, to je to, o co by mělo světové společenství usilovat.
Mgr. Petr Hannig, předseda ROZUMNÝCH
