Ukrajinská armáda masakruje vlastní občany?

Dnes mě při čtení novin dojal obrázek. Stará paní, celá zkrvavená, ve věku mezi 80 a 90ti lety bezradně sedí na ulici kdesi v městě bombardovaném ukrajinskou armádou, není jisté zda děly, tanky či ze vzduchu. Tu paní jistě nezajímalo zda mezi sebou bojují tzv. teroristé inklinující k Rusku, či ukrajinská armáda, dostávající rozkazy od vlády z Kyjeva.

Jak je možné, že ve druhém desetiletí 21. století si dovolí armáda státu, který má asociační dohodu s EU, těžkými zbraněmi zasahovat v oblastech hustě obydlených civilním obyvatelstvem.  Licoměrné mi přijde, když vláda v Kyjevě vyzývá občany – vlastní občany, aby opustili milionová či téměř milionová města. Kam mohla tato paní jít, když nefunguje doprava. Samozřejmě, že tento obrázek vyvolává emoce. Já jsem však za něj vděčný, právě tak jako za obrázky mrtvých civilistů, nalézajících se na ulicích východoukrajinských měst.   

Jedná se o odvahu editorů novin, neboť když posloucháte veřejnoprávní rozhlas či televizi, máte dojem, jako byste byli zpět v totalitě.  Jakmile někdo z diskutujících odbočí od oficiální linie, je přerušován. Totéž, jedná-li se o kontaktní pořady Českého rozhlasu. Ti posluchači, jichž je však menšina, jejichž názory korespondují s oficiální linií médií, mají možnost sáhodlouze rozprávět. Jakmile však posluchači (ti většinoví) kritizují a někdy velice zasvěceně oficiální linii, jsou přerušování s tím, že odbočují od tématu. Takže jakýkoliv jiný, než oficiální názor, je dle našich veřejnoprávních médií odbočování od tématu.

Dřív jsme byli zvyklí když něco hlásala televize či rozhlas okamžitě zprávu převrátit a věřit pravému opaku. A je smutné, že 25 let po převratu už se musíme navracet ke starým, osvědčeným způsobům, jak číst zprávy. Takže když se dozvídáme z veřejnoprávních médií, že ukrajinská armáda připravuje totální osvobození povstaleckých měst (vlastně měst ovládaných teroristy – jak hlásají média) – máme to číst tak, že ukrajinská armáda bude ještě více masakrovat vlastní obyvatelstvo?