Evropa si musí chránit své hranice sama

Jedna nerozumnost za druhou. Před časem pozvánka pro všechny „Syřany“ bez rozdílu stylem, my to zvládneme a teď tři miliardy eur Turecku, aby pomohlo zastavit uprchlickou vlnu.

Je přece naprosto jasné, že pod mohutným přimhouřením očí turecké policie kvete rozsáhlý byznys s migranty. Gumové čluny v každém obchodě v Izmiru jsou výnosným artiklem a moc bych za to nedal, že bakšiš jde do kapes nejenom policie, ale i jiným státním úředníkům. Navíc na veřejnost proniklo, že dokonce rodina tureckého prezidenta bohatne na kšeftování s IS, že odebírá ropu, kterou IS těží na dobytých naftových polích.

    Kam ti evropští státníci dali rozum. Navíc se má odstranit s Tureckem vízová povinnost. Turecko je sice členem NATO, právě tak jako my, jenže jeho členství v NATO bylo dáno tím, že byla studená válka a tento stát byl jakýmsi jižním beranidlem na hranicích Sovětského svazu.

    Dnes je rozložení sil zcela jiné. Naprosto provokativním sestřelením ruského letadla (letělo nad cípem tureckého území pouze 14 vteřin) se vlastně Turecko jakoby snažilo, dle mého názoru, rozbít úsilí konečně se probudivšího francouzského prezidenta, vybudovat jednotnou frontu proti IS. Kšeftování s naftou do vlastní kapsy je přece výhodnější, než ochrana světa před terorismem.

    Škoda, že si mamá Angela nepřipomene historii Římské říše. Ta v době úpadku platila též barbarům za zadržování jiných barbarů. A zanedlouho se za římské peníze jedni barbaři spojili s druhými a zánik Římské říše byl dokonán. Čímž ovšem neříkám, že by Turci byli barbary. Byl jsem v Istambulu, je to velmi příjemné a moderní město. Problém spočívá v tom, že Evropa dělá jednu chybu za druhou. Už tím, že Řecko je v Schengenu. Ostrovy na dohled od turecké pevniny, ekonomická situace a nepropojenost s dalšími schengenskými státy. Evropa řeší věci, až když už je pozdě. Otevřená náruč mamá Merkel byla pozvánkou pro davy, mezi kterými do Evropy nepozorovaně prošla jistě spousta teroristů. To je jako byste nechali ve svém domě otevřená okna a dveře. Je to jasná pozvánka pro zločince.

    Jenom bohatý člověk může být relevantně štědrý. Jenom bohaté a silné země mohou být sociálně štědré. Pokud zchudnou, jejich štědrost způsobí rozvrat. Nikomu to nepomůže. Jenom ta společenství, která se řídí řádem, zákony a jejich dodržováním mohou být oporou pro jednotlivce hledající ochranu.

    Od konce druhé světové války držel Evropu pohromadě řád. Dodržování zákonů. Pokud se vytratí řád, pokud přestupování zákonů bude nejenom tolerováno, ale dokonce vyžadováno, tak čeká naši společnost totální kolaps.

     Věřme, že tak, jako prezident Hollande procitnou i další evropští státníci, a pokud ne, tak že prostřednictvím demokratických voleb v evropských zemích nastoupí takoví státníci, kterým nebude chybět zdravý rozum. V Německu už nabývá na síle Alternativa pro Německo, nakonec i bavorský ministerský předseda už nehodlá mlčet k piruetám kancléřky, v severských zemích je také kvas. Nesmíme ztrácet naději.

     Slovensko podalo stížnost na povinné kvóty přijímání ilegálních imigrantů a slovenský ministr vnitra u příležitosti legálního přijetí 149 křesťanů z Iráku prohlásil: „Pomáháme lidem, kteří by přišli o život. Jsou to ti, kteří jsou ve své zemi nejvíce ohroženi terorismem.“

     Čili a to je velice důležité. Nejedná se v tomto slovenském případě o ILEGÁLNÍ imigraci. Ale o LEGÁLNÍ pomoc. Ta je zcela v intencích platných zákonů a evropských ujednání (Dublin 2).

     Vnější hranice Evropské unie si musí Evropa chránit velice tvrdě sama. Silné a neproniknutelné hradby musí být na jejím obvodu. Dokážete si představit, že obránci středověkých měst ležících na břehu moře (např. Rhodos nebo Valletta na Maltě), kdyby viděli, že se dobyvatelé topí, že by jim vypluli vstříc, aby je zachránili a pozvali je do města?

    A my začínáme být svým způsobem konfrontováni se středověkem. Co jiného jsou sebevražední teroristé, kteří jdou na smrt s představou, že zabitím spoustou nevinných obětí mají vydlážděnou cestu jako mučedníci rovnou do nebe. To je přece středověké uvažování.

                                                  Autor je předseda Strany zdravého rozumu