Máte tam faktické nepřesnosti. Zvláště hovoříte-li o nějakých Palestincích před 100 lety. V té době, a nakonec ani v současnosti, Palestinci neexistují. Jsou to palestinští Arabové, dnes již většinou vykořenění obyvatelé především Jordánska. O jejich statutu a kvalitě hovoří především činy a fakta. Ono se stačí co udělali z perly blízkého východu Libanonu, za pár desetiletí jsou z prosperující a turisticky atraktivní země trosky. Proto je nikdo nechce.

A nezapomeňte na memento, řečené Židy po hitlerovském řádění.

Již nikdy, zaznělo. A tak to i bude. Již nikdy. I za ty oči, i za ty zuby.

Máte tam kardinální nepřesnost. Jordánsko před sto lety vůbec neexistovalo.

Autor vykresluje situaci tak, že díl viny je podobný na obou stranách.

Izrael však čelí agresi a to opět jako již mnohokrát. Cílem jeho arabských protivníků je zničení Izraele.

Má snad Izrael v zájmu "nezničení" světa vyhovět a přestat existovat?

Rozlišujme kdo je agresor a kdo se brání.

Rozlišujme mezi společnostmi, kde lidský život má cenu a kde nikoliv.

Rozlišujme mezi státy demokratickými, kde lidé rozhodují o své budoucnosti a těmi kde tomu tak není.

Není tomu tak. Článek čtete tak, jak jej vnímat chcete. Izrael je nutno zachovat. Naopak nevěřím koexistenci, na dva státy Izrael a Palestina. To by byl zánik Izraele. Izrael naopak musí geograficky svůj stát zabezpečit tak, aby byl schopný jej bránit. A navíc musí se chovat tak, jak z bezpečnostních důvodů uzná sám za vhodné a nesmí dát na nátlak světového společenství, které situaci hodnotí bez náležitého rozboru možností obrany. Takže se ještě jednou do článku začtěte.